V centru tachovské části Kolowratových lesů, obklopen anglickým parkem, se nachází lovecký zámeček Diana, pojmenovaný podle řecké bohyně lovu.
První zmínka o této stavbě pochází již z roku 1742. V té době zde již několik desítek let sídlí páni z Kolowrat. Kolowratové přichází do kraje pod Přimdou v roce 1675, kdy Jan Václav Novohradský z Kolowrat (1638–1690), kterému je v roce 1660 udělen hraběcí titul, kupuje panství Přimda včetně starobylého hradu a připojuje jej k dříve k zakoupenému panství Velké Dvorce , kde buduje nové sídlo. Zámek Diana pravděpodobně nechali vystavět syn a vnuk Jana Václava Novohradského z Kolowrat – František Zdeněk (1659–1716) a František Václav (1689–1738), kteří přemístili své sídlo z Velkých Dvorců právě na Dianu. Zámek nechali postavit v první polovině 18. století, údajně dle návrhu světově proslulého českého architekta italského původu Jana Blažeje Santiniho.
Ústřední barokní patrový pavilon půdorysu rovnoramenného kříže je zastřešen kupolí, která je završena kovovým sedícím jelenem. V horním patře pavilonu se nacházejí fresky vyobrazují mytologické výjevy bohyně Diany a po stranách fresky holandských mistrů. Na centrální pavilon jsou pomocí krytých zděných mostů napojena postranní křídla.
Lovecký zámeček je obklopen rozsáhlým anglickým parkem plným vzácných dřevin – jsou zde exotické jehličnany, duby, červené buky, jírovce a mnoho dalších. K jihu se táhne alej jasanů, k severu alej jilmů, javorů a lip. Novohradští z Kolowrat spravují panství od roku 1806, kdy rodové svěřenectví Novohradských přechází na posledního žijícího příslušníka větve Kolowrat-Libštejnské, hraběte Františka Antonína(1778–1861). Po jeho smrti pak přechází svěřenectví Novohradských opět na posledního žijícího příslušníka, tentokrát březnické větve Kolowrat-Krakowských – Jana Nepomuka Karla, zvaného Hanuš (1794–1872). Po hraběti Hanušovi, velkém vlastenci a mecenáši, připadl majorát Kolowrat-Krakowských Týnec a Bešiny společně se svěřenectvím Novohradským Leopoldovi Kolowrat-Krakowskému (1852–1910), jehož potomci vlastní zámek až do roku 1943, kdy je převeden na Německou říši. V roce 1945 je navrácen zpět hraběti Jindřichu Kolowrat-Krakowskému, aby mu byl po roce 1948 opět zabaven. V roce 1960 je v zámečku zřízen domov důchodců.
Když se po roce 1992 dostává lovecký zámeček zpět do majetkuJ indřicha Kolowrat-Krakowského, nachází se bohužel ve velmi špatném stavu. Některé z architektonického hlediska velmi nešťastné zásahy, které byly v zámečku provedeny v souvislosti se zřízením domova důchodců, jsou již bohužel nevratné. Paní Dominika Kolowrat-Krakowská v současné době zahájila první kroky postupné a velmi dlouhodobé rekonstrukce. Podle loveckého zámečku je pojmenována i přilehlá osada a přilehlé okolí (v dřívějších záznamech též Dianaberg). V současné době se název přenesl na celé jedno polesí Kolowratových lesů, na zdejší honitbu a s chovem muflonů. Informace čerpány z tohoto zdroje.
